Bazaly nebyly prvním stadionem, na kterém Baník Ostrava bojoval své fotbalové bitvy, do klubové historie se však zapsal ze všech míst nejsilněji.Když pozdější Baník – pod původním názvem SK Slezská Ostrava – spatřil v půli října 1922 v hostinci U Dubu světlo světa, žádný vlastní „staďák“ ještě neměl.
Protože jeho zakladatelé patřili k srdcařům a byli to „synci šikovni“, už v průběhu podzimu 1925 získali první fotbalový domov, a to skromné hřiště na Kamenci. Kvalitativní skok vpřed přišel v létě 1934, kdy „Eská Slezská“ začala hrát na Staré střelnici. Tam se také roku 1937 kvalifikovala do naší nejvyšší fotbalové soutěže.
Ale každý, kdo má o českém fotbale alespoň to nejzákladnější povědomí ví, že herně nejslavnější éra Baníku (klub toto jméno přijal od roku 1952) je neodmyslitelně spojena se stadionem Bazaly, kam se „Baníček“ přestěhoval na jaře 1959.
Celé generace Ostravanů zde byly svědky největších úspěchů svého klubu, který se proměnil v nedílnou součást ostravské identity. Na Bazalech se slavily například čtyři ligové tituly nebo pět vítězství v domácím poháru. Na Bazalech se také odehrávaly zápasy prestižních mezinárodních pohárů, své síly sem s Baníkem přijela změřit mužstva slavných jmen jako Bayern Mnichov, FC Valencia, Fortuna Düsseldorf, SSC Neapol, Crvena Zvezda Bělehrad, Aston Villa, Anderlecht Brusel a mnohá další.
V závěru května 2015 odehrál Baník na Bazalech proti Dukle Praha svůj zatím poslední zápas. Tehdy se zdálo, že kapitola s názvem Bazaly je z pohledu dějin klubu uzavřena. Dnes víme, že tomu tak vůbec nemusí být…
Marek Hýža je známým ostravským dokumentaristou. Přesto i jeho samotného ohromilo, jaké dokumenty doby nalezl v pozůstalosti svého - jak sám říká – „nekriticky milovaného“ dědečka Zdeňka Valoviče. Pan Valovič, ostravský rodák a dlouholetý učitel, byl po celý život velkým fanouškem SK Slezské Ostravy a následně tedy logicky Baníku Ostrava. V rodině se traduje, že na fotbal chodil od šesti let, ještě na stadion Stará střelnice. Kromě nehynoucích vzpomínek a mnoha dalšího po sobě Zdeněk Valovič zanechal jednoduchou obálku s nápisem „Stavba Bazalů“, kterou objevil jeho zvídavý vnuk Marek. Obsah této obálky, znázorňující výstavbu stadionu Bazaly koncem 50. let, skončil pro svou jedinečnost v muzeu. Nyní si unikátní fotografie můžete prohlédnout na našem webu, ve fotogalerii sekce Historie. Mnohokrát děkujeme Marku Hýžovi za poskytnutí snímků naší redakci.
V 50. letech už škvárové hřiště na „Staré střelnici“ zdaleka nestačilo – hygienicky, sportovně ani společensky. Fotbalový svaz tlačil na kluby, aby ligové zápasy hrály výhradně na travnatém povrchu. Baník sice dlouho dostával výjimky, ale tlak narůstal a bylo jasné, že budoucnost vede jinam. Tehdy padlo zásadní rozhodnutí: postavit nový stadion. A ačkoliv v té době již stál moderní Stadion odborářů na Fifejdách, Baník zvolil jinou cestu. Zvítězila věrnost tradici a slezské části Ostravy. Bazaly vznikly tam, kde Baník patří – ve Slezské Ostravě, na pravém břehu Ostravice. Dnes navazujeme na tuhle odvahu. Postavíme nový stadion na místě, kde se psala historie – a kde začíná i její nová kapitola.
Na konci 50. let stál Baník před složitou volbou. Ve městě byl nový Stadion odborářů – dobře dopravně dostupný, blízko centra, ideální pro fanoušky. Někteří funkcionáři chtěli využít právě tento areál. Logisticky to dávalo smysl. Byl by levnější i rychlejší k úpravám. Jenže jiní funkcionáři trvali na jedné věci: Baník vznikl na pravém břehu Ostravice, ve Slezské Ostravě, a tam také musí zůstat. Identita klubu byla pevně spjatá s tímto místem. A tak vznikl stadion Bazaly – navzdory náročnému terénu a nákladné výstavbě. Dnes stavíme nový stadion tam, kde to všechno začalo. Na místě, které si Baník kdysi vybral srdcem – a ne podle praktičnosti. Protože věrnost má v Ostravě své místo.
Atmosféra starých Bazalů pronikla pod kůži také legendám Baníku. Jednou z nich byl i fenomenální kanonýr Václav Daněk, držitel dvou ligových mistrovských titulů a evropské Bronzové kopačky z roku 1991. Takto slavný „plejer“ zavzpomínal na své začátky v rozhovoru pro Moravskoslezský deník ze dne 18. 4. 2019: „Koncem sedmdesátých let ještě hrávali žáci nebo dorostenci na vedlejším hřišti předzápasy, chlapi chodili dřív, dali si pivo a koukali, jak nám to jde. Jednou nás nechali s ligovým dorostem hrát proti Třinci na hlavním hřišti. Ochozy se pomalu plnily, já dal gól a ozval se takový hukot, až mi šel mráz po zádech. Pro nás usmrkance obrovská motivace zahrát si za áčko a zažít to znovu.“ Václav Daněk se brzy rozstřílel tak, že bylo nutné často měnit skóre na výsledkové tabuli, což tehdy znamenalo ruční manipulaci s dvoumetrovými tabulemi! Tuto záležitost měl na starost pracovník zvaný jako „Lalin“. Daněk i ostatní tehdy obdivovali jeho kondici a dodnes uznávají, že to neměl jednoduché.
Spoustu příhod na Bazalech posbírali také fanoušci a návštěvníci Bazalů. Někteří z nich k nim přitom přišli jako „slepý k houslím“. Je znám příběh dnešního čtyřicátníka, který coby středoškolský student pravidelně chodil na domácí zápasy Baníku. Při jednom z nich však „kajaky pajtaš“ v ochozech neobratně zapálil dýmovnici, která mu navíc vypadla z rukou. Několik lidí, včetně protagonisty historky se začalo dusit kouřem, takže dotyčnému nezbylo než dýmící předmět vyhodit ven. Bohužel, na hřiště. A policisté byli všímaví! Vyšetřování nebylo příjemné, překvapil však ředitel školy, který místo očekávaného „kázání“ ujišťoval „Pane kolego, škola stojí za Vámi, vždyť já jsem taky baníkovec...“ Vše nakonec dobře dopadlo, spravedlnost zvítězila a student nedošel trestněprávní úhony. Stopa však ve škole zůstala. Ještě po roce fyzikář při nepovedeném zkoušení hlásil: „Házet dýmovnice by Vám šlo na výbornou, ovšem elektromotory máte za čtyři!“
Na jaře 1959, konkrétně 19. dubna, se na Bazalech odehrál historicky první zápas – Baník hostil Ústí nad Labem. A výsledek? Nepříjemná porážka 2:3 se zachraňujícím se soupeřem. Ale tím to ten den neskončilo. Fanoušci reagovali bouřlivě, atmosféra se vyostřila, a následovala zásadní změna – stadion musel být doplněn o bezpečnostní ploty a ostnatý drát. Tímto zápasem se Bazaly nejen otevřely, ale také odhalily svůj charakter: divoký, hrdý a syrový. Stadion, který nebyl sterilní arénou, ale živým organismem plným emocí. Dnes, když stavíme nový stadion, přemýšlíme i o tom, jak skloubit bezpečnost a komfort s duší místa. Aby nové Bazaly nebyly jen moderním komplexem, ale i domovem s charakterem.
Dlouhá léta sloužil stadion Bazaly jako pevná bašta klubového fotbalu. Ale dostal i čest hostit českou reprezentaci. Poslední takový zápas se odehrál 16. srpna 2000 – Česko nastoupilo proti Slovinsku. Výsledek 0:1, ale především to byla symbolická tečka za mezistátními duely na tomto historickém stadionu. Bylo jasné, že časy se mění. Technické parametry už neodpovídaly době a stadion potřeboval zásadní rekonstrukci. Dnes máme příležitost navázat na slavnou minulost novým začátkem. Nový stadion by měl být důstojným pokračovatelem tradice Bazalů – a možná jednou opět hostitelem těch největších fotbalových svátků.
Současný šéf sportovního úseku fotbalového Baníku Ostrava Luděk Mikloško je generacím fotbalových fanoušků znám coby někdejší vynikající klubový a reprezentační gólman. O jeho fotbalovém umění svědčí také skutečnost, že již v roce 1990 zamířil do anglické Premiere League. Jeho jméno bylo a je s Baníkem spojeno po dlouhá léta. Méně se však ví, že Luděk Mikloško na Bazalech nejen hrál, ale i bydlel: „Po vojně jsme tam měli náš první byt a mé ženě s kočárkem často pomáhal do schodů náš soused – trenér Evžen Hadamczik,“ svěřil se dne 18. 4. 2019 Moravskoslezskému deníku. Mikloško nastoupil do baníkovského áčka v roce 1976, hned po ukončení prostějovské devítiletky. Už jako patnáctiletý tak sdílel kabinu s ligovými mistry. Podle jeho vlastních vzpomínek se něčemu takovému žádný další fotbalový zážitek nevyrovnal.
Následující perličku redakce získala od jednoho z celoživotních fanoušků fotbalového Baníku. Jeho dcerka psala na prvním stupni základní školy velký vlastivědný test. Jedním z úkolů bylo připojit ke každému z krajských měst „významnou historickou památku". A tak Pavlínka psala: Praha - Pražský hrad, Brno - Špilberk, České Budějovice - Samsonova kašna... Když se dopracovala k rodné Ostravě, bez váhání napsala: Bazaly. Paní učitelka po Pavlínce test poslala rodičům s ručně připsaným vzkazem: „Teď mi poraďte, jak tohle známkovat."
S potěšením uveřejňujeme další veselou baníkovskou příhodu jednoho ze čtenářů webu. Tentokrát dokonce velikonoční. Jeden kreativní tatínek se totiž rozhodl pomoci dceři s barvením vajec a stvořil „Vejce Baníček" (viz foto). Mělo úspěch, pro tatínka až moc velký. Koledník, který ho „vyšmigrustoval" se nezapomněl každému, koho potkal, náležitě pochlubit a v příslušné domácnosti se dveře netrhly. Všichni chtěli jen a právě „Vejce Baníček". Pán měl na velikonoční pondělí o zábavu postaráno...
